vila Nic

Uvnitř je venku. Zahrada prošla domem. Pět stěn v zahradě. Mezi prázdnem. Mezi průhledy. Zafouká, prosvitne. Projde se. Okna? Když je třeba, jsou. Když je třeba, zmizí. Zvenku taky nic. Nikde nic. Snad. Snaží se zmizet v krajině, aby to, co si bere, nerušilo. Prostor prostý. Vybavený místem, výhledem je vilou.

Dům, kde se okno stane prostorem. Od stěny ke stěně, od podlahy ke stropu, i 6×3 m. Vznáší se, odsouvá. Odletí, když je třeba. Zcela zmizí.

Začalo to úvahou, co je dobré okno. Přešlo přes otázky, jaký má vliv na dobrý dům. Co je dobrá architektura. Po vztah architektury, člověka a krajiny kolem. Nehledá se nové okno, ale jiný princip jeho fungování v architektuře. Vila Nic je pokus dovést tuto myšlenku do krajnosti.